Na zámeček, kde již fungují restaurace se salonky a vyhlídkovou věží, dětský koutek a proutěné i zrcadlové bludiště, se tak po letech vrací život, který tu byl obvyklý už po jeho prvním otevření v roce 1897.       Větruše tehdy byla centrem společenského života Ústí, pořádaly se tu plesy, koncerty vojenské hudby a vypouštěly se odtud vzducholodě. Tenisové kurty, vůbec první ve městě, tu fungovaly od roku 1906. Václav Houfek, vědecký pracovník muzea, nyní objevil dosud zcela neznámou skutečnost, že na Větruši byl od roku 1910 také obrovský zvěřinec, komerční předchůdce českých zoo. Na místě dnešního dětského koutku a parkoviště ho tehdy založilo město, kterému patřily pozemky, a Turistický horský spolek, který Větruši provozoval. Na zřízení zvěřince přispěla řada mecenášů, například Ferdinand Maresch, který vlastnil továrnu na keramiku, jež vyráběla i proslavené trpaslíky, dr. Richard Brandeis, jeden z ředitelů Spolchemie, Berta Schaffnerová, vdova po Maxmiliánu Schaffnerovi, předsedovi správní rady Spolku, která ve stejnou dobu financovala i zřízení Bertina údolí, a konečně Ignác Lumpe, bratr Heindricha Lumpeho, který na místě dnešní zoo zpřístupnil v roce 1908 u své vily v Krásném Březně soukromou ptačí rezervaci a park s pohádkovými bytostmi. Klasická zoo se zastoupením více druhů zvířat se však v prostorech parku začala budovat až po zestátnění v roce 1945; ornitologická rezervace Lumpeho nemohla v roce 1910 reprezentativnímu zvěřinci na Větruši vůbec konkurovat. Zvěřinec, pro který dodavatelem zvířat byl Carl Simon z Klášterní ulice 17, měl obrovské množství zvířat z celého světa: antilopy, zebry, hyeny a opice z Afriky, kojoty a bizony z Ameriky, leopardy z Indie, medvědy z Kavkazu, opičí dům s primáty z celého světa, 12 ptačích voliér a brouzdališť s ptactvem, kde nechyběly labutě a plameňáci, nádrže na tučňáky a tuleni, tři akvária se žraloky, tropickými rybami a sasankami, krokodýly a terária s hady, kde byly zastoupeny i anakondy, oddělení hmyzu a preparovaných zvířat. Zvířata se sem dovážela, obvykle lodí do Hamburku a poté po Labi, každý týden. Na Větruši je Carl Simon nechal po dlouhé zámořské plavbě odpočinout, jak se říká, dal je dokupy, a přitom je ukazoval ústecké veřejnosti: chodily sem školní výpravy i rodiny, děti se mohly povozit na oslech a ponících a byla tu spousta dalších atrakcí. Zvěřinec tak fungoval jako první veřejná zoo v republice, přitom byl veden jako velkoobchod s exotickou zvěří. Většina zvířat byla dovezena a určena pro konkrétní zájemce. Carl Simon byl totiž dvorním dodavatelem rakouského císaře, kterému dodával zvířata pro jeho manéž ve Vídni, pravidelně ale zásoboval i zvěřince, cirkusy a další movité zákazníky po celém Rakousku-Uhersku. Nezadaná zvířata si nicméně mohli zájemci vybrat i přímo na Větruši. Konec prosperujícího zvěřince přinesla až první světová válka, kdy se obchod zastavil a hospodářské poměry neumožňovaly udržet provoz. Propagační brožura a průvodce po zvěřinci, registrovaný v muzeu pod evidenčním číslem R 989, je tak jediným dochovaným a přímým dokladem o existenci tohoto unikátního zařízení. Žádné další zmínky se o zvěřinci nenašly ani v dobovém tisku, ani v archivních materiálech.   Zdroj: www.usteckytydenik.cz